Tak se takhle nudím jednoho večera
a najednou si vzpomenu na svůj blogísek, kterej jsem neotevřela přes dva roky a
na kterej jsem už pomalu zapomněla... A jenom půl hodina pročítání mě tak nějak
hrozně rozesmutnila, až mě to donutilo to napsat. Úplně mě mrzí, že jsem s tím
tenkrát přestala. S něčím, co mě tak hrozně bavilo a příjemně vyplňovalo
volný čas.(#memories). Taky jsem si uvědomila, jak moc se můj život změnil od
tý doby, co jsem s blogískem začala. Kolik věcí jsem získala, kolik
ztratila, kolik zkušeností nabrala a jak moc jsem dospěla..
A protože se ve svém životě nacházím
ve fázi, kdy nejsem za tak úplně nejšťastnější a kdy tak trochu nevím, co
životem a na kterou cestu se vydat. Říkala jsem si, že psaní by mi mohlo pomoci
přijít na lepší myšlenky a trošku mě zaneprázdnit a zlepšit náladu J
Nechci úplně přesně navázat na
to, kde jsem skončila, spíš tak trochu začít znovu. Jak jsem už říkala, tak
spoustu věcí se v mém životě změnila od té doby, co jsem tu byla naposledy
a abych nezacházela hnedka do velkých detailů takhle na začátku. Tak ve zkratce
jen řeknu, že bydlím pořád v Edinburgu. Do školy už nechodím. Jsem člověk
pracující. Adélka mi odjela zkusit štěstí ve Švýcarsku. Já se snažím najít
lepší práci, akorát jsem zmatená a nevím, co přesně chci dělat. Snažím se jíst
zdravě, když to jde a cvičit, když mám volno. Pořád mě baví nakupovat, ale
nemám na to moc penízky. Smutním po Adélce a po mamince. A chci si pořídit štěňátko,
ale všichni mi to zakazují. A zdravím všechny,
co si mě pamatují Ahoooj!
