4 roky v Edinburgu, co mi vzali a co mi dali

Jak se to vlastně stalo, že jsem žila 4 roky svého života ve Skotsku? Skotsko ani Edinburgh nikdy nebyl můj sen. Od malička jsem byla posedlá Anglií a po pár menších výletech do Londýna jsem věděla, že jednoho dne tam musím alespoň na nějakou dobu žít. Sen se mi splnil a rok jsem kousek od Londýna pracovala jako aupairka hned po Vysoký. Po roce jsme se s Adél rozhodovaly, co dál. Původní plán byl zkusit magistra v Londýně. O Edinburghu jsme v tu dobu neměly ani páru. Pamatuju si úplně přesně, kdy jsme se o něm dozvěděly poprvé. Byl červen a my byly tenkrát na jedné menší houseparty u mého nevlastního bráchy, který v tu dobu také žil kousek od Londýna a jeho spolubydlící nám vyprávěla, jak zažila v Edinburghu nejlepší rok svého života a jak je to úžasné univerzitní město a že musíme jet právě tam. Přesvědčila nás natolik, že jsme pár dní na to vyplnily přihlášky, na školu se dostaly a na konci srpna odjížděly. Původně jsme odjížděly na rok. Z roku se ale staly roky dva, ze dvou tří a ze tří nakonec čtyři… Takže, jak se to vlastně stalo, že jsem tam zůstala tak dlouho? Nikdy bych to nečekala, ale do Edinburghu a do Skotska jsem se zamilovala ještě mnohem víc, než kdy předtím do Anglie a v jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že tam zůstanu už napořád.  Až natolik, mě Edinburgh očaroval a i když se tomu tak nestalo, Edinburgh mi dal ale i vzal hroznou spoustu věcí. Je to už přes rok, co tam nebydlím, ale stejně není den, kdybych si na Edinburgh a na život v něm nevzpomněla.J

A co všechno mi Edinburgh dal?

Angličtinu

Než jsme do Edinburghu přijely, anglicky jsem uměla docela dobře a více méně jsem se dorozuměla. Alespoň jsem si to teda myslela. To jsem ovšem nikdy předtím neslyšela skotský přízvuk.  Pamatuji  si, jako by to bylo včera, kdy jsme byly s Adél na letišti v Praze a čekaly frontu do gatu na let do Edinburgu úplně poprvé. Před námi byla parta mužů a nahlas se o něčem bavili. Chvilku nám trvalo, než nám došlo, že mluví vlastně anglicky a že jim nerozumíme kvůli jejich přízvuku. Už si nepamatuji přesně, jak dlouho mi trvalo, než jsem si na ten jejich přízvuk zvykla a pořádně se rozmluvila, ale pár měsíců to bylo určitě. Dost mi pomohlo, že jsem v práci měla hodně rodilých mluvčích. Sice mi ze začátku přišlo, že jim snad nikdy v životě nemůžu rozumět a dost jsem s tím bojovala, ale teď jsem za to hrozně vděčná a troufám si říct, že anglicky mluvím plynule a bez problému.  Když zvládnete rozumět skotskému přízvuku, zvládnete je všechny!

Bydlení s mojí BFF

Bydlení s Adél byla hands down jedna z nejlepších věcí na celým Edinburgu. 4 roky spolu, ve třech různých bytech. První rok půl a půl dokonce ve stejným pokoji, na stejný posteli. Jestli něco zocelí přátelství, tak je to tohle! Milovala jsem naše společné bydlení, vaření, uklízení, koukání našich oblíbených seriálu, našich rituálů, chození do posilovny, do kaváren, na drinky, na show, na výlety, fakt všechno!  Na všechno jsme byly dvě a bez sebe by to nebylo ono. Bydlení s Adél bude něco, co si budu vždycky pamatovat, co mi bude vždycky chybět a za co budu a jsem hrozně moc vděčná.  Přísahám, že jsme ty 4 roky měly fakt tu největší legraci na světě a moc mě mrzí, že už spolu asi nikdy takhle moc bydlet nebudeme:(

Samostatnost. Svobodu

Poprvé jsem žila sama na sebe. Sama jsem si musela vydělat peníze na nájem, jídlo a na všechno, co jsem k životu potřebovala. Pro mě v tu dobu něco úplně nového a dost nepředstavitelného. Pamatuji si, že ze začátku to pro mě bylo hrozně těžký a prvních pár týdnu/měsíců  jsem žila na toustu a cereáliích, než jsem si začala trochu vydělávat. Praní, uklízení, vaření, hospodaření s penězi, všechno to jsem se učila za pochodu. Hned, jak jsem ale měla stálou práci a byt, začala jsem objevovat  všechny ty výhody, které samostatnost a bydlení jen se spolubydlícíma a s Adél přináší. Osamostatnila jsem se. Dospěla jsem.
Odstěhování od rodičů není nikdy lehký krok, a už vůbec ne když se odstěhujete do jiné země a nikdo Vám s ničím nemůže moct pomáhat. Tohle si zapíšu na seznam věcí, na které jsem pyšná!

Lásku

Nejenom, že jsem poznala spoustu úžasných lidí, ze všech koutů světa, ale poprvé ve svém životě jsem se taky bezhlavě zamilovala. Do člověka, který je z druhé strany zeměkoule, než já a kterého bych díky Edinburgu neměla nikdy šanci poznat. Edinburgh mi dal něco, co jsem do té doby ani nevěděla, že postrádám. Lásku, největší štěstí a partnera pro život!♥

Zážitky k nezaplacení

Skotsko je hrozně krásná země a já jsem hrozně šťastná, že jsem jí mohla křížem krážem procestovat a že jsem v ní mohla pár let žít. Mám tolik zážitků, které mi Edinburgh dal a které bych nikdy neměla, kdybych se nerozhodla vycestovat a taky, kdybychom  tenkrát nešly na tu housepárty, že jo! Né  nadarmo vyhrálo Skotko dva roky za sebou první místo nejkrásnějších míst světa. Cestu do Skotska ať už dlouhodobější nebo krátkodobější bych každému doporučila všemi deseti!

Vzalo

Čas s rodinou a kamarády

Čas je to nejcennější, co máme. Čím jsem starší, tím víc vnímám, jak čas ubíhá hroznou rychlostí a jak si ho musíme vážit, dokud ho máme. Za tu dobu, co jsem byla pryč, jsem propásla narozeniny, svátky, různé oslavy, rodinné sešlosti, vánoce, svatby, narození potomků mých kamarádek, ale i ty úplně běžné věci, každodenního života, které už mi nikdo nevrátí.  Kdybych se mohla rozkrájet a být občas na dvou místech zároveň, tak to lusknutím prstu udělámL

Kariéru

Kariéru je v zahraničí hrozně těžký vybudovat. Vždycky Vás tam budou brát jako cizince a bohužel ani dobré vzdělání a skvělá angličtina Vám žádnou  ,,lepší“ práci nezaručí. Za ty 4 roky jsem se z hospitality ve Skotsku nedostala a občas si říkám, že bych teď možná mohla být někde jinde, co se kariéry týče, kdybych nikdy neodjela. Naštěstí to není něco, co by mě nějak trápilo, protože za ty zážitky bych to stejně nikdy neměnila:)

Peníze

Stejně jsou peníze, které vložíte do cestování tou nejlepší investicí, že jo?:)  


Závěrem bych chtěla říct, že jsem za ty čtyři roky v Edin nesmírně vděčná a kdybych se mohla vrátit v čase a celé to prožít znovu, tak to udělám a nic bych nezměnila. Nevím, jaký by můj život byl, kdybych nikdy nikam neodjela a ani to popravdě řečeno vědět nechci. Ale věřím tomu, že mě cestování a všechny zážitky okolo Edinburgu hodně změnily. Doufám si říct, že k lepšímu. Teď je ale čas se posunout dát do další životní etapy, která mě čeká a zažít zase něco nového:)
Takže pokud máte tu možnost tak, cestujte, vzdělávejte se, poznávejte a vnímejte všechno kolem sebe, užívejte, spadněte a klidně si párkrát natlučte, ale učte se z chyb a nezdávejte to, protože to za to fakt stojí:) 


  Always in my heart ♥

Best of 2017

Pár věcí, který jsem si minulý rok hrozně oblíbila! A neřešíme, že už je únor a já to přidávám až teď.

Knížka – Továrna na sny

Hrozně mě mrzí, že jsem minulý rok četla tak málo. Já mám takový buď čtivý a nebo nečtivý období. Bohužel celý minulý rok by se dal označit jako moje období nečtivýL  Jestli jsem za ten rok přečetla 5 knížek, tak je to moc.  Knížku, kterou jsem ale nepustila z ruky, jakmile se mi do té ruky (díky Adélce, respektive Elišce) dostala, byla Továrna na sny od Anie Songe. Něco tak hrozně milýho, čtivýho a inspirativního jsem dlouho nečetla.  A knížky, které Vás potěší, pohladí na duši a inspirují, jsou ty nejlepší.  Všechny čtyři palce nahoru.

10 věcí, které jsem se naučila ve vztahu s Australanem

Já a můj přítel Tom jsme spolu už přes osm měsíců.  On je Australan, já jsem Češka. Poznali jsme se spolu v práci ve Skotku, kde oba žijeme. A i přes to, že jsme si v hodně věcech dost podobní, jsou věci, které nás kulturně odlišují. A jaký to vlastně je chodit s někým z cizí země? Přesněji řečeně s někým z Austrálie? Tak tady je přesně 10 věcí, které jsem se ve vztahu s Australanem naučila:

Busy Week With Adél

Tak mě Adélka konečně přijela minulý týden navštívit ze Švýcarska. Setkání to bylo velký, protože to bylo přesně měsíc a půl, co jsme se spolu neviděly a taky to bylo úplně poprvé, co jsme se neviděly takhle dlouho dobu. Tak jsme to samozřejmě odpočítávaly už několik dní dopředu a měli hrozně moc plánů, co chceme dělat, vidět a kam chceme jít:) Jako hlavní na programu byla Adélky promoce, na kterou přijely i Adélky rodiče. Protože je Adél nejšikovnější a nejchytřejší na světě podařilo se jí dokončit magisterský studium tady v Edin, tak jsme z toho měli všichni hroznou radost a celý den jsme jí oslavovaly. Adél mohla mít na sobě ten super studentský plášť a my měli velký zážitek. 

Starting Over

Tak se takhle nudím jednoho večera a najednou si vzpomenu na svůj blogísek, kterej jsem neotevřela přes dva roky a na kterej jsem už pomalu zapomněla... A jenom půl hodina pročítání mě tak nějak hrozně rozesmutnila, až mě to donutilo to napsat. Úplně mě mrzí, že jsem s tím tenkrát přestala. S něčím, co mě tak hrozně bavilo a příjemně vyplňovalo volný čas.(#memories). Taky jsem si uvědomila, jak moc se můj život změnil od tý doby, co jsem s blogískem začala. Kolik věcí jsem získala, kolik ztratila, kolik zkušeností nabrala a jak moc jsem dospěla..

A protože se ve svém životě nacházím ve fázi, kdy nejsem za tak úplně nejšťastnější a kdy tak trochu nevím, co životem a na kterou cestu se vydat. Říkala jsem si, že psaní by mi mohlo pomoci přijít na lepší myšlenky a trošku mě zaneprázdnit a zlepšit náladu J

Nechci úplně přesně navázat na to, kde jsem skončila, spíš tak trochu začít znovu. Jak jsem už říkala, tak spoustu věcí se v mém životě změnila od té doby, co jsem tu byla naposledy a abych nezacházela hnedka do velkých detailů takhle na začátku. Tak ve zkratce jen řeknu, že bydlím pořád v Edinburgu. Do školy už nechodím. Jsem člověk pracující. Adélka mi odjela zkusit štěstí ve Švýcarsku. Já se snažím najít lepší práci, akorát jsem zmatená a nevím, co přesně chci dělat. Snažím se jíst zdravě, když to jde a cvičit, když mám volno. Pořád mě baví nakupovat, ale nemám na to moc penízky. Smutním po Adélce a po mamince. A chci si pořídit štěňátko, ale všichni mi to zakazují.  A zdravím všechny, co si mě pamatují Ahoooj!

Things That Made My Monday!

Ahujky:) Doufám, že jste měli všichni hezké pondělí!

Tohle nejroztomilejší štěňátko<3

Welcome To Our Crib!

Miluju náš nový byt, fakt že jo. Za to tří týdenní shánění stojí za to!Úplně si pamatuju, jak jsme sem šly na prohlídku a hrozně se nám líbil a vyhovoval nám a říkaly jsme si, že ho prostě musíme mít, protože nic jinýho, takhle blízko centra a za tuhle cenu nikdy neseženeme. Tak jsme hned začaly přemlouvat Jean- Pierra, který nám ho nabízel, že  ho musí dát nám, že že jsme hrozně smutný štěňátka, bydlíme v hostelu a nutně ho potřebujeme prostě. A on nám pořád říkal, že o ten byt má zájem dalších 30 lidí, ale že to zkusí s majitelem domluvit pro nás. Za dvě minuty, co jsme s prohlídky odešly, nám napsal, že je náš. Není teda sice úplně nejhezčí nebo největší a moc toho tu nemáme, ale nám úplně nejvíc stačí. Bydlíme tu s Ronaldem s Honkongu a Natassou s Řecka . Ronald nás učí čínsky, Nat nám vaří řecký večeře. Bydlíme ve fakt hrozně hezký čtvrti, máme to 15 minut do centra a z naší půdy se kocháme krásným výhledem na Edinburgh. Máme s Adélkou společnej pokojík, což ze začátku nebylo vůbec v plánu, ale teď jsme s tím úplně v pohodě. Je to teda trošku nepraktický, když chce jedna jít spat dřív nebo vstávat dřív, protože se navzájem hrozně budíme, ale jinak nám tu nic nevadí. Říkaly jsme si, jestli si náhodou nebudeme lést na nervy, když spolu budeme takhle bydlet, ale pak jsme usoudily, že jestli se někdo na světě nepozabíjí, tak jsme to my dvě s Adél a bude to v pohodě:) A zatím je:)