Uběhl další týden, další víkend a já si tak nějak uvědomila,
že jsem tady asi spokojená a po delší době se cítím zase šťastná:) Na to, že
jsem tu jakože ,,uklízečka“ už jsem si zvykla a akceptovala jsem to. Sice mi to
trvalo trochu dýl, ale konečně to prostě beru tak, že je to teď moje práce. Né, že by mě to teda bavilo, že jo,
ale už u toho nejsem tak nasraná, jako jsem byla dřív. Jediný, co mě tady teda
ještě občas sere, jsou ty děti, ale já je mám na starosti jenom dvě odpoledne a
dvě rána, jinak se o ně starat vůbec nemusím, takže se to dá zvládnout. Zbylé
rána si můžu vyspávat a zbylé tři odpoledně si můžu dělat co jen chci. Kde jinde
bych tohle měla?:) Navíc to, jakou zábavu si tady užíváme přes víkend, mě
neskutečně nabíjí a vím, že v Čechách bych tohle nikdy nezažila! Takže jo,
mám se fajn:)
Tenhle víkend jsme měly jasné plány. Do Londýna
nám přijely kamarádky z Čech, takže jsme se tam za nimi chystaly:) Adél měla v pátek
hlídání, takže jsme se nemohly vidět a já tak proflákala celý pátek večer u
filmů v posteli. Na mě divný, ale taky dobrý:) V sobotu jsem pak
vstávala brzo ráno, abych stihla vlak ve třičtvrtě na devět a byla v Londýně co nejdřív na náš sraz. Ráno jsem ale totálně nestíhala a dveře vlaku se mi
zavřely před nosem. Na nádraží v největší zimě jsem pak musela čekat další
hodinu. Chtěla jsem se zabít. Psala jsem to hned Adél, která mi odepsala, že jí
taky omylem ujel vlak. Proč mě to nepřekvapuje?:-D Takže s hodinovým zpožděním
jsem pak obě dorazily za holkama na Tower Hill. Hrozně super, takhle vidět
někoho z domova:)
Pája nám hned darovala věci, které jsme si
nechaly přivést z domova:) A moje
maminka a Adélky rodiče nám i poslaly překvapení, který jsme vůbec nečekaly
a měly jsme z toho hrozně moc velkou radost<3 Děkuju mamí!:-* S holkama
jsme si pak hezky popovídaly, zjistily, co nového, kde všude holky byly, co si koupily a ták. Ukázaly
jsme holkám, kde jsou dobrý obědy a
kafíčka, prošli se kolem Toweru,
koukly se na trhy a měly jsme fajn odpoledne, i přesto, že byla
hrozná kosa. S Adél jsme dělaly, jak už jsme jakože angličanky a všude se
vyznáme a v pohodě dokážeme dojít pěšky na Liverpool street. Bloudily jsme...
A bez Páji, která měla mapu a v podstatě
celou cestu navigovala, bysme tam nedošly. Ale nevadí, stejně to bylo hrozně super
je vidět a doufám, že si holky užily
Londýn, stejně jako my:)
Zpátky k nám jsme pak vyrážely kolem šestý
a já měla cestou největší komplikace v metru. Nejdřív, jsem si sedla na sedačku, která vůbec nebyla volná,
jen tam měli ty lidi vedle sebe větší mezeru. To, že se tam mezi ně nemám šanci
vejít, jsem si uvědomila, až když jsem si jim sedla pomalu na klín. Nějaký cizí
pani a klukovi prostě a bylo to fakt trapný. Jakože hodně trapný. Úplně mě tam
mezi sebe nechtěli (nechápu proč?:-D), takže jsem se po deseti vteřinám musela
zvednout a odejít. Áďa z toho měla druhý Vánoce. A pak se mi zasekla
kabelka ve dveří tak, že já byla už nastoupená v metru, zatímco moje
kabelka byla venku. A ty dveře se prostě zavřely a odmítaly se otevřít. Načež
tam naskákalo pět hodných lidí kolem mě a pět lidí z venku a všichni se
snažily ty dveře otevřít a rvát mi kabelku. Teda všichni kolem mě, kromě Ádi,
která se tam ze mě málem počůrala smíchy. Díky Adél!:-D Každopádně kabelku mi
zachránili, my si koupily nějaké pití na večer, tentokrát nastoupily do
správného vlaku a jely se k nám.
Večer pak byla, jak jinak, párty! Jely jsme do Guildfordu a chybně
jsme nastoupily do vagónu, kde bylo asi třicet už podnapilých mladých kluků,
kteří hnedka, jak jsme nastoupily, začali skandovat, řvát, tleskat a měli z nás
hroznou radost. Z nás! A vyloženě nám takhle tleskali asi dvě celý minuty. Takže my rudý, vůbec jsme
nechápaly a chtěly jsme se propadnout. Pak se s náma začali bavit. A Adél
na ně, že se jmenuje Adele, jako ta zpěvačka, tak já samozřejmě zahlásila, že
Adél taky umí zpívat že jo a líp, než Adele! Načež oni všichni, oka, EVERYBODY
SHUT UP! ADELE WILL SING! A všichni si
stoupli, ztichli a otočili se na Adél, ať teda začne! Fakt všichni!:-D Což byl
konec pro Áďu, protože samozřejmě zpívat vůbec neumí. Lol:-D Nakonec se z toho
nějak vykecala, že jí bolí v krku, ale bylo to fakt vtipný. You´re Welcome
Adél!:-D V Guildfordu jsme si to pak opět nejvíc užily, do clubu už nás
pouštěj automaticky, aniž by jsme musely ukazovat občanku, protože už nás tam
znají. Příjdem na parket, dýdžej nám začne hrát One Direction. Prostě to tam
milujeme:) Tak moc, že jsme tam zas musely zůstat do rána a jet domů taxíkem. To
bylo ale fakt naposled!:-D (nebylo, beztak!:-D)
V neděli jsme pak zas dlouho pospávaly a odpoledne jsme
pak jely opět do Guildfordu. Na nádraží jsme si měly hru z kaštanama, kdo
je dál dokopne. Já byla bez šance, že jo. Na obědě v Nandos jsme si krátily
čekání na stůl kreslením obrázků na ubrousky. Vánoční dárky jsme zas žádný nekoupily. Aďa
mi kazila všechny moje pokusy o selfie fotky. Zašly se podívat do naší oblíbený
sekce z věcma z 1D. Byly na kafíčku a měly fajn poflákování.
Doufám, že jste měli všichni taky krásný víkend!!:)