Weekend With Friends in London!

Uběhl další týden, další víkend a já si tak nějak uvědomila, že jsem tady asi spokojená a po delší době se cítím zase šťastná:) Na to, že jsem tu jakože ,,uklízečka“ už jsem si zvykla a akceptovala jsem to. Sice mi to trvalo trochu dýl, ale konečně to prostě beru tak, že je to teď  moje práce. Né, že by mě to teda bavilo, že jo, ale už u toho nejsem tak nasraná, jako jsem byla dřív. Jediný, co mě tady teda ještě občas sere, jsou ty děti, ale já je mám na starosti jenom dvě odpoledne a dvě rána, jinak se o ně starat vůbec nemusím, takže se to dá zvládnout. Zbylé rána si můžu vyspávat a zbylé tři odpoledně si můžu dělat co jen chci. Kde jinde bych tohle měla?:) Navíc to, jakou zábavu si tady užíváme přes víkend, mě neskutečně nabíjí a vím, že v Čechách bych tohle nikdy nezažila! Takže jo, mám se fajn:)

Tenhle víkend jsme měly jasné plány. Do Londýna nám přijely kamarádky z Čech, takže jsme se tam za nimi chystaly:) Adél měla v pátek hlídání, takže jsme se nemohly vidět a já tak proflákala celý pátek večer u filmů v posteli. Na mě divný, ale taky dobrý:) V sobotu jsem pak vstávala brzo ráno, abych stihla vlak ve třičtvrtě na devět a byla v Londýně co nejdřív na náš sraz. Ráno jsem ale totálně nestíhala a dveře vlaku se mi zavřely před nosem. Na nádraží v největší zimě jsem pak musela čekat další hodinu. Chtěla jsem se zabít. Psala jsem to hned Adél, která mi odepsala, že jí taky omylem ujel vlak. Proč mě to nepřekvapuje?:-D Takže s hodinovým zpožděním jsem pak obě dorazily za holkama na Tower Hill. Hrozně super, takhle vidět někoho z domova:)

Pája nám hned darovala věci, které jsme si nechaly přivést z domova:) A moje maminka a Adélky rodiče nám i poslaly překvapení, který jsme vůbec nečekaly a měly jsme z toho hrozně moc velkou radost<3 Děkuju mamí!:-*  S holkama jsme si pak hezky popovídaly, zjistily, co nového, kde všude holky byly, co si koupily a ták. Ukázaly jsme holkám, kde jsou dobrý obědy a kafíčka, prošli se kolem Toweru, koukly se na trhy a měly jsme fajn odpoledne, i přesto, že byla hrozná kosa. S Adél jsme dělaly, jak už jsme jakože angličanky a  všude se vyznáme a v pohodě dokážeme dojít pěšky na Liverpool street. Bloudily jsme... A bez Páji, která měla mapu a v podstatě celou cestu navigovala, bysme tam nedošly. Ale nevadí, stejně to bylo hrozně super je vidět a doufám, že si holky užily Londýn, stejně jako my:)  

Zpátky k nám jsme pak vyrážely kolem šestý a já měla cestou největší komplikace v metru. Nejdřív, jsem si sedla na sedačku, která vůbec nebyla volná, jen tam měli ty lidi vedle sebe větší mezeru. To, že se tam mezi ně nemám šanci vejít, jsem si uvědomila, až když jsem si jim sedla pomalu na klín. Nějaký cizí pani a klukovi prostě a bylo to fakt trapný. Jakože hodně trapný. Úplně mě tam mezi sebe nechtěli (nechápu proč?:-D), takže jsem se po deseti vteřinám musela zvednout a odejít. Áďa z toho měla druhý Vánoce. A pak se mi zasekla kabelka ve dveří tak, že já byla už nastoupená v metru, zatímco moje kabelka byla venku. A ty dveře se prostě zavřely a odmítaly se otevřít. Načež tam naskákalo pět hodných lidí kolem mě a pět lidí z venku a všichni se snažily ty dveře otevřít a rvát mi kabelku. Teda všichni kolem mě, kromě Ádi, která se tam ze mě málem počůrala smíchy. Díky Adél!:-D Každopádně kabelku mi zachránili, my si koupily nějaké pití na večer, tentokrát nastoupily do správného vlaku a jely se k nám.

Večer pak byla, jak jinak, párty! Jely jsme do Guildfordu a chybně jsme nastoupily do vagónu, kde bylo asi třicet už podnapilých mladých kluků, kteří hnedka, jak jsme nastoupily, začali skandovat, řvát, tleskat a měli z nás hroznou radost. Z nás! A vyloženě nám takhle tleskali asi  dvě celý minuty. Takže my rudý, vůbec jsme nechápaly a chtěly jsme se propadnout. Pak se s náma začali bavit. A Adél na ně, že se jmenuje Adele, jako ta zpěvačka, tak já samozřejmě zahlásila, že Adél taky umí zpívat že jo a líp, než Adele! Načež oni všichni, oka, EVERYBODY SHUT UP!  ADELE WILL SING! A všichni si stoupli, ztichli a otočili se na Adél, ať teda začne! Fakt všichni!:-D Což byl konec pro Áďu, protože samozřejmě zpívat vůbec neumí. Lol:-D Nakonec se z toho nějak vykecala, že jí bolí v krku, ale bylo to fakt vtipný. You´re Welcome Adél!:-D V Guildfordu jsme si to pak opět nejvíc užily, do clubu už nás pouštěj automaticky, aniž by jsme musely ukazovat občanku, protože už nás tam znají. Příjdem na parket, dýdžej nám začne hrát One Direction. Prostě to tam milujeme:) Tak moc, že jsme tam zas musely zůstat do rána a jet domů taxíkem. To bylo ale fakt naposled!:-D (nebylo, beztak!:-D)

V neděli jsme pak zas dlouho pospávaly a odpoledne jsme pak jely opět do Guildfordu. Na nádraží jsme si měly hru z kaštanama, kdo je dál dokopne. Já byla bez šance, že jo. Na obědě v Nandos jsme si krátily čekání na stůl kreslením obrázků na ubrousky. Vánoční dárky jsme zas žádný nekoupily. Aďa mi kazila všechny moje pokusy o selfie fotky. Zašly se podívat do naší oblíbený sekce z věcma z 1D. Byly na kafíčku a měly fajn poflákování.

Doufám, že jste měli všichni taky krásný víkend!!:)