pondělí 7. října 2019

4 roky v Edinburgu, co mi vzali a co mi dali


Jak se to vlastně stalo, že jsem žila 4 roky svého života ve Skotsku? Skotsko ani Edinburgh nikdy nebyl můj sen. Od malička jsem byla posedlá Anglií a po pár menších výletech do Londýna jsem věděla, že jednoho dne tam musím alespoň na nějakou dobu žít. Sen se mi splnil a rok jsem kousek od Londýna pracovala jako aupairka hned po Vysoký. Po roce jsme se s Adél rozhodovaly, co dál. Původní plán byl zkusit magistra v Londýně. O Edinburghu jsme v tu dobu neměly ani páru. Pamatuju si úplně přesně, kdy jsme se o něm dozvěděly poprvé. Byl červen a my byly tenkrát na jedné menší houseparty u mého nevlastního bráchy, který v tu dobu také žil kousek od Londýna a jeho spolubydlící nám vyprávěla, jak zažila v Edinburghu nejlepší rok svého života a jak je to úžasné univerzitní město a že musíme jet právě tam. Přesvědčila nás natolik, že jsme pár dní na to vyplnily přihlášky, na školu se dostaly a na konci srpna odjížděly. Původně jsme odjížděly na rok. Z roku se ale staly roky dva, ze dvou tří a ze tří nakonec čtyři… Takže, jak se to vlastně stalo, že jsem tam zůstala tak dlouho? Nikdy bych to nečekala, ale do Edinburghu a do Skotska jsem se zamilovala ještě mnohem víc, než kdy předtím do Anglie a v jednu chvíli jsem si dokonce myslela, že tam zůstanu už napořád.  Až natolik, mě Edinburgh očaroval a i když se tomu tak nestalo, Edinburgh mi dal ale i vzal hroznou spoustu věcí. Je to už přes rok, co tam nebydlím, ale stejně není den, kdybych si na Edinburgh a na život v něm nevzpomněla.J

A co všechno mi Edinburgh dal?



Angličtinu

Než jsme do Edinburghu přijely, anglicky jsem uměla docela dobře a více méně jsem se dorozuměla. Alespoň jsem si to teda myslela. To jsem ovšem nikdy předtím neslyšela skotský přízvuk.  Pamatuji  si, jako by to bylo včera, kdy jsme byly s Adél na letišti v Praze a čekaly frontu do gatu na let do Edinburgu úplně poprvé. Před námi byla parta mužů a nahlas se o něčem bavili. Chvilku nám trvalo, než nám došlo, že mluví vlastně anglicky a že jim nerozumíme kvůli jejich přízvuku. Už si nepamatuji přesně, jak dlouho mi trvalo, než jsem si na ten jejich přízvuk zvykla a pořádně se rozmluvila, ale pár měsíců to bylo určitě. Dost mi pomohlo, že jsem v práci měla hodně rodilých mluvčích. Sice mi ze začátku přišlo, že jim snad nikdy v životě nemůžu rozumět a dost jsem s tím bojovala, ale teď jsem za to hrozně vděčná a troufám si říct, že anglicky mluvím plynule a bez problému.  Když zvládnete rozumět skotskému přízvuku, zvládnete je všechny!

Bydlení s mojí BFF

Bydlení s Adél byla hands down jedna z nejlepších věcí na celým Edinburgu. 4 roky spolu, ve třech různých bytech. První rok půl a půl dokonce ve stejným pokoji, na stejný posteli. Jestli něco zocelí přátelství, tak je to tohle! Milovala jsem naše společné bydlení, vaření, uklízení, koukání našich oblíbených seriálu, našich rituálů, chození do posilovny, do kaváren, na drinky, na show, na výlety, fakt všechno!  Na všechno jsme byly dvě a bez sebe by to nebylo ono. Bydlení s Adél bude něco, co si budu vždycky pamatovat, co mi bude vždycky chybět a za co budu a jsem hrozně moc vděčná.  Přísahám, že jsme ty 4 roky měly fakt tu největší legraci na světě a moc mě mrzí, že už spolu asi nikdy takhle moc bydlet nebudeme:(


Samostatnost. Svobodu

Poprvé jsem žila sama na sebe. Sama jsem si musela vydělat peníze na nájem, jídlo a na všechno, co jsem k životu potřebovala. Pro mě v tu dobu něco úplně nového a dost nepředstavitelného. Pamatuji si, že ze začátku to pro mě bylo hrozně těžký a prvních pár týdnu/měsíců  jsem žila na toustu a cereáliích, než jsem si začala trochu vydělávat. Praní, uklízení, vaření, hospodaření s penězi, všechno to jsem se učila za pochodu. Hned, jak jsem ale měla stálou práci a byt, začala jsem objevovat  všechny ty výhody, které samostatnost a bydlení jen se spolubydlícíma a s Adél přináší. Osamostatnila jsem se. Dospěla jsem.
Odstěhování od rodičů není nikdy lehký krok, a už vůbec ne když se odstěhujete do jiné země a nikdo Vám s ničím nemůže moct pomáhat. Tohle si zapíšu na seznam věcí, na které jsem pyšná!


Lásku

Nejenom, že jsem poznala spoustu úžasných lidí, ze všech koutů světa, ale poprvé ve svém životě jsem se taky bezhlavě zamilovala. Do člověka, který je z druhé strany zeměkoule, než já a kterého bych díky Edinburgu neměla nikdy šanci poznat. Edinburgh mi dal něco, co jsem do té doby ani nevěděla, že postrádám. Lásku, největší štěstí a partnera pro život!♥


Zážitky k nezaplacení

Skotsko je hrozně krásná země a já jsem hrozně šťastná, že jsem jí mohla křížem krážem procestovat a že jsem v ní mohla pár let žít. Mám tolik zážitků, které mi Edinburgh dal a které bych nikdy neměla, kdybych se nerozhodla vycestovat a taky, kdybychom  tenkrát nešly na tu housepárty, že jo! Né  nadarmo vyhrálo Skotko dva roky za sebou první místo nejkrásnějších míst světa. Cestu do Skotska ať už dlouhodobější nebo krátkodobější bych každému doporučila všemi deseti!

Vzalo


Čas s rodinou a kamarády

Čas je to nejcennější, co máme. Čím jsem starší, tím víc vnímám, jak čas ubíhá hroznou rychlostí a jak si ho musíme vážit, dokud ho máme. Za tu dobu, co jsem byla pryč, jsem propásla narozeniny, svátky, různé oslavy, rodinné sešlosti, vánoce, svatby, narození potomků mých kamarádek, ale i ty úplně běžné věci, každodenního života, které už mi nikdo nevrátí.  Kdybych se mohla rozkrájet a být občas na dvou místech zároveň, tak to lusknutím prstu udělámL



Kariéru

Kariéru je v zahraničí hrozně těžký vybudovat. Vždycky Vás tam budou brát jako cizince a bohužel ani dobré vzdělání a skvělá angličtina Vám žádnou  ,,lepší“ práci nezaručí. Za ty 4 roky jsem se z hospitality ve Skotsku nedostala a občas si říkám, že bych teď možná mohla být někde jinde, co se kariéry týče, kdybych nikdy neodjela. Naštěstí to není něco, co by mě nějak trápilo, protože za ty zážitky bych to stejně nikdy neměnila:)

Peníze

Stejně jsou peníze, které vložíte do cestování tou nejlepší investicí, že jo?:)  


Závěrem bych chtěla říct, že jsem za ty čtyři roky v Edin nesmírně vděčná a kdybych se mohla vrátit v čase a celé to prožít znovu, tak to udělám a nic bych nezměnila. Nevím, jaký by můj život byl, kdybych nikdy nikam neodjela a ani to popravdě řečeno vědět nechci. Ale věřím tomu, že mě cestování a všechny zážitky okolo Edinburgu hodně změnily. Doufám si říct, že k lepšímu. Teď je ale čas se posunout dát do další životní etapy, která mě čeká a zažít zase něco nového:)
Takže pokud máte tu možnost tak, cestujte, vzdělávejte se, poznávejte a vnímejte všechno kolem sebe, užívejte, spadněte a klidně si párkrát natlučte, ale učte se z chyb a nezdávejte to, protože to za to fakt stojí:) 


  Always in my heart




2 komentáře: