Learn from Yesterday, Live for Today!

Ahoj:) Mám za sebou docela fajn den:) Ráno jsem vezla holky do školy skoro sama:) A tím skoro sama myslím, že já řídila, ale ještě s náma jela hostmama, pro jistotu. Ale už jsem neměla žádnej problém a myslím, že si na řízení na druhé straně, řazení levou rukou a celkově na jiný auto zvykám už fakt dobře. Zítra už je povezu úplně sama, tak  radši snad pojedu krokem, protože to auto nechci někde odřít hned první den. Tady mají všude hrozně úzký silnice, že se sem dvě auta stěží vejdou a já se vždycky modlím, aby nic nejelo v protisměru, protože jsou s tím pak hrozný problémy. Tak se zítra modlete za mě ať tam nic nejede prosím!:-D

Ve škole jsme pak vysadily holky. Ty děti v uniformách jsou tak hrozně roztomilý. Proč u nás nemáme uniformy? Vám je musím někdy vyfotit:)

dělám si tu ty nejlepší snídaně!

moje autokára

Pak jsme přijeli domů a já uklízela, pro změnu:-D Ale asi jen půl hodiny, možná hodinu. Moc toho nebylo. Navíc už mi to jde rychleji a rychleji, jak už vím, co mám dělat a víc to flákám že jo! Za chvíli to budu mít uklizený za deset minut!:-D Hostmáma meztím zahradničila. Ona má vždycky takhle čtvrtky volno, takže to bude asi jedinej den, kdy jí pořádně vidím, jinak je v práci vždycky až do pozdního večera. Né, že by mi to teda vadilo:-D Ale ona je fakt hodná a na mě hrozně milá, takže mi zase ani tak nevadí s ní být:) Teda jako jsem radši v pokoji na počítači že jo:-D Ale takhle když musím, tak je to v pohodě:) Potom jsme si udělaly vynikající oběd v podobě těstovin s pestem a cuketou a potom jsme pekly koláč. Jako i já pekla! Já nikdy v životě nic nepekla, takže to bylo poprvé, co jsem pekla koláč!:-D  Pekla jsem teda stylem, že mi řikala doslova co mám dělat a já jen přidávala suroviny k sobě a míchala no. Ale to se taky počítá! Jako nechci to zakřiknout, ale mám takovej  pocit, že se tady dokonce naučím vařit a péct!:-D

dalo by se řct, že vlastnoručně upečený koláč!

P obědě jsem byla s Ánrym na procházce a mě to fakt tak hrozně baví s ním chodit na procházku:) On je to tak hrozně hodnej a pořád tak hrozně šťastnej pejsek, že mi vždycky zlepší náladu, když  s ním chodím.  Navíc my tady bydlíme uprostřed ničeho a všude kolem jsou lesy a desítky různých cest, kam se můžete projít. Já tu chodím na jednu takovou asi hodinovou procházku , která vede k místní poště a jedinému malému obchůdku blízko nás. (fakt tu nic jiného,než tohle není!:-D) a  vždycky si tak odpočinu na tý cestě, protože si můžu poslouchat hudbu a na chvíli úplně vypnout a miluju to prostě:) Včera jsem teda chtěla zkusit jinou cestu a ztratila jsem se a hodinu a půl jsem bloumala lesem a už jsem začala chytat paniku, že nikdy nenajdu cestu zpět a budu navždy ztracená v lesích:-D Naštěsti jsem pak s pomocí Ánryho cestu zpět našla, ale málem jsem umřela, fakt. Radši budu chodit k tý poště:)

chodím vybavená holinkama a pršiplášťem:)

Ánry:)



Místní pošta a jedinej obchod široko daleko:)

,,Chocolate house" jak tomu tady říkají, protože prý vypadá úplně stejně, jak nějaký dům na jejich vánočních čokoládičkách

 No a pak přijely holky udělaly jsme rychlou večeři, najedly, ochutnaly koláč, který byl vynikající a hostmáma  a holky pak jely ještě na jejich koně a já mám zbytek večera volno. Tady v tý Anglie mají koně všichni hrozně rádi a zrovna v části, kde bydlím prej skoro každej vlastní koně! I když chodím na procházky, tak vždycky někoho na koni potkám. Už si na to docela začínám zvykat, že je tady pomalu víc koní, než psů!

byl vynikající!:)

A zejtra jsem zase smutná, protože za mnou nemůže přijet Adélka už večer, protože mi to zas moje rodina zkazila jako vždycky:-D Musím zítra hlídat až do noci, protože rodiče jdou na nějakou večeři..Prý chodí takhle jednou za tři měsíce,  takže je to fakt VÝJÍMEČNĚ!:-D Tak uvidím no:) Alespoň v sobotu pojedeme s Adélkou do Londýna a uvidíme se s kamarádkou Mejdlenkou, která tam bude a pak pojedeme k nám a vyrazíme si spolu v sobotu:) Už se na ten víkend těším:)  

Věci z minulých nákupů z Londýna:)

 

Mějte se krásně pááááá:)